Kousek z moonwalku o novinářství
Mám rád „Pretty Young Thing“, kterou napsali Quincy a Jamec Ingram. „Don’t Stop Till You Get Enough“ ve mně probudila chuť na mluvený úvod, už protože si nemyslím, že by se hlas, kterým mluvím, měl schovávat za hlasem, kterým zpívám. Mluvil jsem vždycky celkem příjemným hlasem. Nijak jsem ho nepěstoval ani neměnil chemickou cestou: jsem už takový – buď mě lidi vezmou takového, jaký jsem, nebo ať mne nechají být. Jen si představte, jaké to musí být, když vás kritizují za nějakou vaši vlastnost, která je přirozená a pochází od Pánaboha. Představte si, jak to člověka bolí, když se o něm v tisku uveřejňují lži, a lidi ještě pochybují o tom, jestli on sám mluví pravdu, když se brání. A to všecko proto, že někdo si řekl, že to bude príma článek. Postižený ho totiž bude muset popřít a bude tu další senzace. Dřív jsem se snažil na taková směšná obvinění vůbec nereagovat, protože tím jim a jejich původcům člověk jenom prokazuje tu čest, že je bere na vědomí. Nezapomeňte, že tisk je obchod. Noviny a časopisy existují proto, aby vydělávaly peníze – někdy ovšem na úkor přesnosti, slučnosti a dokonce pravdy.