Michael Jackson

Měl jste učitele nebo někoho, kdo vás vedl? Pokud ano, co jste se od něj naučil, co vám dal?

Mými učiteli byli Berry Gordy, Diana Ross, Thomas Edison, Walt Disney, James Brown, Jackie Wilson. Naučil jsem se od nich mnoho, například jsem pochopil, že můžu být snílek, naučil jsem se, co obnáší tvořivost, vytrvalost a odhodlanost, jak mohu udržet pevnou vůli, a hlavně že se nikdy nemám vzdávat, ať se děje co děje.

Jaká byl vaše první práce v oboru a jak jste k ní přišel?

Bylo to dávno, moc si toho nepamatuju, ale řekl bych, že to mohlo být tak v šesti letech. Otech by si to asi vybavil hned. Měli jsme vystoupení v klubu Mr. Lucky’s.

Jak jste se prosadil a co s vámi ta velká událost udělala?

Ohromný zlom nastal, když si nás vzala pod křídla společnost Motown. Na konkurz jsme jeli do Detroitu, pak nás Berry Gordy pozval, abychom zahráli na soukromé oslavě v jednom malém městečku v Indianě. Shodou okolností tam byly všechny naše nejoblíbenější hvězdy: Diana Ross, Smokey Robinson, The Miracles, The Temptations, Stevie Wonder. Byl to obrovský dům s bazénem, hráli jsme hned vedle něj. Všude kolem byl mramor, prostě luxus. Lidi z nás byli celí vedle, hrozně se jim to líbilo. Dodnes si pamatuju, jak k nám pak Berry přišel a oznámil nám: „Prima, smlouva je vaše.“

Co vás den co den motivuje k další práci?

Chci pracovat každý den. Baví mě vytvářet nový svět. Mám pocit, jako bych měl před sebou bílé plátno a záleželo jen na mně, co na něm vznikne. Líbí se mi představa, že můžu tvořit, že dokážu budovat nové světy. A ty pak mohou trvat navěky. Lidi se do nich přijdou podívat na sto let a třeba v nich najdou něco, co se jim bude líbit. Fascinuje mě to.

Jaké vlastnosti vám nejvíc dopomohly k úspěchu?

Víra, odhodlání, cvik.

Kdybyste na samém začátku věděl to, co víte dnes, co byste tehdy dělal jinak?

Víc bych cvičil a zkoušel.

Jaké největší ponaučení jste si odnesl?

Nevěřte každému. V moři hudby plave spousta žraloků a nahrávací společnosti nezřídka i kradou. A taky podvádějí. Člověk je pořád musí kontrolovat, jinak nikdy neví, na čem je. Možná by se vyplatilo povstání proti nahrávacím společnostem, protože nedělají nic jiného, než přemýšlí, jak by ze zpěváků a dalších lidí získali maximum. Nějak zapomínají na to, že zdrojem jejich příjmů jsou právě zpěváci, že jejich existenci zajišťují interpreti, nikoli obráceně. Bez talentů by takovéhle společnosti nebyly ničím, byl by to jen hardware bez použitelného software. A lidi chtějí opravdu hodně, s málem se nespokojí.

Podle mého názoru do nás Bůh zasévá semínka výjimečnosti a talentu, aby všem lidem v životě pomohl. Vždyť jaký by byl svět bez hudby a zábavy? Pro mě by znamenal něco úplně jiného, než co v tomto světě prožívám. Zábavu mám rád nade všechno na světě, hlavně filmy. Jsou nejúžasnější, a taky mají nejdražší produkci. Síla a kouzlo filmu i hudby se dotýkají nejhlubší podstaty duše. Připomíná mi to náboženství, to také člověka dokáže pohltit s celou jeho podstatou. Jdete do kina a odcházíte z něj jako úplně jiná bytost. Stáváte se součástí příběhu. Prožíváte ho, jste v něm ponořeni. Najednou zapomenete, že sedíte v kině. Tomu já říkám síla umění a mám je za to moc rád.

Která alba vás oslovila?

Poslední dobou mám dojem, že na albech bývají dvě tři pěkné písničky a pak už jen plevy. Mám především rád nadané textaře, například Rogerse a Hammersteina, pak je mým oblíbencem i Holland-Dozier.Holland z Motownu. Byli to géniové. Obdivuji i Songs in the Key of Live a Talking Book od Stevieho Wondera. Považuji ho za velkého mistra. Když jsem začal poslouchat jeho hudbu, proletělo mi hlavou: „Zvládnu to, a nejen doma, ale i ve světě.“

Další velký okamžik pro mě nastal v sedmdesátých letech, když se objevili Bee Gees. Brečel jsem, kdykoli jsem je poslouchal, z jejich produkce jsem znal každičkou notu. Jakmile se na světě objevilo jejich album Saturday Night Fever, měl jsem jasno. Řekl jsem si: „Musím to zvládnout! Prostě musím.“ A tak jsem začal pracovat na albu Thriller. Strašně mě to bavilo. Nejdřív jsem psal písničky, jedna z prvních byla Billie Jean, pak nasledovaly Beat It a Startin´ Something“.

Moje další oblíbená alba jsou:

Nutcracker Suite (Louskáček), Čajkovský

What´s Going On, Marvin Gaye

Live at the Apollo, James Brown

The Sound of Music, John Coltrane

Cokoli od Sly and the Family Stone

Měl jste jako dítě v pokojíčku plakáty na zdi? Kdo na nich byl?

Všude možně jsem měl plakáty Brooke Shields. Jenže sestry na ni žárlily, a tak mi je strhávaly.

Která představení, akce nebo koncerty vás nejvíc zaujaly?

Mám rád skutečné mistry zábavy, lidi, kteří dokážou druhé přimrazit k zemi. Pro mě to jsou James Brown, Jackie Wilson, The Delphonics, The Temptations, Frank Sinatra, Sammy Davis. V mladá jsem hodně chodil na Jamese Browna, protože jsem při Amateur Hour v Apollu museli za ním na jeviště. Tehdy jsem zkoumal každičký jeho krok a pohyb...

Zážitky z představení Jamese Browna a Jackieho Wilsona v Apollu mě vždycky rozbrečely. Nikdy jsem nic podobného nepoznal. Byla to představení nabitá emocemi, připomínala mi vrcholné zážitky, vždycky jsem se vznášel kdesi mezi nebem a zemí. Lidi jim zobali z ruky, každému dokázali rozproudit krev v žilách. Všichni z nich šíleli štěstím. Měli nad námi velkou moc, ani jsme si to neuvědomovali. I oni sami při zpívaní leckdy brečeli. Ani nedokážu slovy vylíčit, co to pro mě znamenalo. Bylo to kouzlo.... opravdové kouzlo.

Které písničky vám přirostly k srdci?

Na světě je tolik úžasných písniček, stejně jako do něj vplul bezpočet nádherných filmů. Kdybych přesto měl některé jmenovat, nejspíš bych vybral melodie šedesátých let. Podle mě jsou totiž nejlepší právě ty nejjednodušší melodie. Peter, Paul and Mary, The Names and the Papas, The Supremes, cokoli z Motownu, všichni prostě byli skvělí. Napadají mě i The Drifters, ale ti jsou ještě starší, každopádně ale mám rád písničku „On Broadway“. Je nádherná. Taky mám rád „Alfie“. Kromě jiného mě velmi oslovil Burt Bacharach. Nesmím zapomenout ani na Beatles, například „Eleanor Rigby“ a „Yesterday“.

Mám rád i Debussyho „Claire de Lune“, „Arabesque“ a Preludium k Faunovu odpoledni.

Zkuste uvést maximálně deset rad pro ty, kteří se chtějí prosadit v hudebním průmyslu.

Soustřeďte se na ty nejlepší, učte se od nich a zkuste být ještě lepší než oni.

K hudbě přistupujte vědecky, všechno zkoumejte do nejmenších detailů. Věřte si, věřte v sobě. I kdyby proti vám měl jít celý svět, kdyby si vás pořád někdo dobíral za to, oč se snažíte, kdyby vám pořád někdo říkal, že to nezvládnete, věřte si. Na druhé nehleďte. Spousta vynikajících a úspěšných lidí v tomhle oboru si prošla právě takovými začátky, nikdo jim nevěřil, druzí je zesměšňovali. A podívejte se, kam to dotáhli. Smáli se bratrům Wrightovým, smáli se Thomasi Edisonovi, Waltu Disneymu i Henrymu Fordovi. O Fordovi se říkalo, že je primitiv. Neměl vysokoškolské vzdělání, protože odešel ze školy. Disney taky nechal školy. Ford se nakonec ocitl před soudem, aby obhájil svou inteligenci. I takhle daleko se dá zajít. Přesto právě tito muži pomáhali utvářet podobu naší kultury, naše zvyky, způsob života.

V knížce je plno zpěváků, kteří odpovídali na tyto samé otázky

Mezi nimi, co souvisejí s Michaelem Jacksonem je třeba Quincy Jones, James Brown, R. Kelly, Madonna, Lionel Richie, Berry Gordy a mnohé další.

Pokud budete mít zájem napište do komentářů a já vám odpovědi na tyto otázky od jiných hvězd přepíšu :)