Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pro dnešek to stačí

24. 8. 2009

 

Zkoušky tance mohou pokračovat i po půlnoci, ale tentokrát jsem přestal v deset. ,,Doufám, že vám to nevadí,‘‘ řekl jsem a hleděl do prostoru, ,,ale pro dnešek to stačí.‘‘

Z režie se ozval hlas: ,,Jsi v pořádku?‘‘

,,Trošku unavený, myslím,‘‘ odvětil jsem.

Vklouzl jsem do pláště a šel k hale. Za mnou se ozvaly běžící kroky. Byl jsem si téměř jist, komu patří. ,,Znám tě příliš dobře,‘‘ řekla, když mě doběhla. ,,Co je doopravdy v nepořádku?‘‘

 

Váhal jsem. ,,No nevím, co tomu řekneš, ale viděl jsem dnes v novinách obrázek. V rybářské síti se utopil delfín. Z toho, jak měl do sítě zapletené tělo, bylo možné vyčíst, že prodělal těžkou agónii. Oči měl prázdné, ale měl pořád ten úsměv, který delfíni nikdy neztrácejí, ani když umírají..‘‘ Odmlčel jsem se.

Vložila ruku lehce do mé. ,,Já vím, já vím.‘‘

 

,,Ne, ještě nevíš všechno. To není jen to, že jsem cítil smutek, ani to, že jsem musel čelit skutečnosti, že zemřelo nevinné stvoření. Delfíni rádi tančí – ze všech tvorů v moři nejvíc, tím se vyznačují. Nic po nás nechtějí, dovádějí ve vlnách, zatímco my je obdivujeme. Předhoní lodě, ne aby byli první, ale aby nám řekli: ,,Je to míněno jako hra. Držte svůj kurz, ale tančete přitom.‘‘.

Tak jsem uprostřed zkoušky přemýšlel: ,,Zabíjejí tanec.‘‘ A pak se mi zdálo jedině správné přestat. Nemohu zabránit tomu, že zabíjejí tanec, ale mohu aspoň držet minutu ticha ta toho delfína, jako za přítele tanečníka. Dává to nějaký smysl?‘‘

 

Měla něžné oči. ,,Jistě, svým způsobem. Bude to pravděpodobně trvat léta, než se všichni domluví na nějakém řešení. Já vím, že tě to moc trápí, že nechceš čekat. Tvé srdce chtělo něco říci teď.‘‘

,,Ano,‘‘ přisvědčil jsem a otevřel jí dveře. ,,Měl jsem jen ten pocit a to pro dnešek stačí.‘‘

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář