Nepolapitelný stín
I když jsem cestoval do dáli
Dveře do mé duše dokořán zůstaly
Ve smrtelném strachu v agonii
Neslyšel jsem tvoji litanii
V paměti jíž konce nevidíš
Vláčel jsem svůj mučednický kříž
Byla to cesta k zešílení
Úzkost a žal bez utišení
Tápal jsem a hnal se všemi směry
Otřásal jsem se pod údery
Hledal jsem se pod údery
Hledal jsem ten ukradený grál
Abych ve tvém srdci znovu kraloval
Pátral jsem v lidské hlubině
Hledal jsem oázu v pustině
Bylo to v opilém poblouznění
V mlze v které pranic vidět není
Často jsem se marně snažil osvobodit
Stín jdoucí v mých patách ze zad shodit
A uprostřed hlučícího davu
Snažil jsem se nevnímat tu vřavu
Otáčel jsem hlavu nenadále
Všecko marné stín šel za mnou stále
Pak jsem ztratil všechna lidská pouta
Nedbal na křik deroucí se z kouta
Přes propasti těžkopádných vzdechů
Které předstírají lítost bez oddechu
Viděl jsem že svět se přece točí
Spatřil jsem tvé rozzářené oči
Ten stín byla moje vlastní duše