Kouzlo
Mé pojetí kouzla nemá co dělat s jevištními triky a iluzemi. Celý svět plývá kouzle, Když se jako nová hora vynoří velryba z moře, lapáš po dechu v náhlé radosti a údivu. Jaké kouzlo! Ale batole, které vidí prvního pulce zablesknout se v nahnité louži, cítí stejné vzrušení. Jeho srdce se zaplní údivem, protože zahlédlo na okamžik hravý půvab života.
Když vidím, jak se z oblak náhle vynoří hora se sněhovou čepičkou, chce se mi křičet: ,,Bravo!‘‘ Příroda, nejlepší ze všech kouzelníků, předvedla další zázrak. Odhalila skutečnou iluzi, naší neschopnost užasnout nad jejími divy. Pokaždé, když vychází slunce, opakuje příroda jeden příkaz: ,,Vizte!‘‘ Svými kouzly nekonečně plýtvá a na oplátku jí stačí, abychom to ocenili.
Jakou rozkoš musí příroda cítit, když z vířícího plynu a prázdného prostoru vytváří hvězdy. Vymršťuje je jako blýskavé cetky ze sametové kápě, miliardu důvod., abychom procitli v čisté radosti. Když otevřeme svá srdce a oceníme vše, co nám dala. Přírodě se dostane odměny. Zvuk potlesku se valí vesmírem a ona se uklání.