Část 1 - Kouzelné dítě
Žil kdysi chlapec volný jako pták
Hluboký v duši ukrýval smích
V radostech a hrách vzlétal až do oblak
Nevěděl co je to hřích
Znal jenom dnešek a ne co přijde pak
V jeho těle sestoupil Bůh na zem
Proboha ten kluk je jistě blázen
Boží síla že se projevuje v hrách?
Z jeho nevinnosti měli kněží strach
Celé týdny mořili si hlavu
Kterak zkrotili onu boží slávu
Chtěli zničit jeho prostě veselí
Všechno čemu nikdy nerozuměli
Jeho brnění a jeho pevný štít
Jemuž ani jed neuměl ublížit
Chlapec zůstával ve stavu milosti
V prostoru a času plném radosti
V technicolorových snech si dováděl a hrál
Miloval svou roli a byl Věčnosti král
Že prý špatně skončí mleli proroci
Na smrt vyděšení že jim není pomoci
Útočili na něj ze všech možných stran
Že se opovážil vymknout z jejich bran
Je z masa a kostí? Proč mezi nás leze!
Jeho drzá nevšímavost vůbec nezná meze
Co před námi tají? A je skutečný?
A co jeho osud? Není zbytečný?
A zatímco si šeptali a kuli plány
A na každém kroku trousili své fámy
Aby zabili a ušlapali ten divoucí div
Jenž hrál roli kterou chtěli sami
Chlapec zůstal nedotčený jako dřív
Netoužil než běhat po horách
Namalovat oblaka a mezihvězdný prach
Chtěl vybarvit čiročirý vzduch
Chtěl být nesmrtelný jako bůh
Nech ho na pokoji je to otec člověka
V němž se naplňuje touha odvěká
Já jsem to Dítě! I ty totéž křič!
Jen jsi někam založil svůj klíč
V tvém srdci si Prorok našel kout
Uprostřed meditací může zaslechnout
Prostou a krásně čistou melodii
Hudbu kterou i já v tobě žiji
Možná stačíš na okamžik snad
Tu tvůrčí chvíli v sobě rozpoznat
Pak přijdeš a budeš svítit se mnou
Budem osvětlovat zemi dosud temnou
Uvidíme všechny její děti
A kouzelné děti jejich dětí
Zemi svobody tu zemi bez bolestí
Na níž vládne věčné lidské štěstí
V tvém nitru si dítě začlo hrát
Jen ho nesmíš v sobě zapírat