Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bůh

25. 8. 2009

 

Je to divné, že Bohu (ať je rodu mužského či ženského) nevadí, že vystupuje ve všech náboženstvích světa, a lidé ještě lpí na představě, že jejich cesta je jediná správná. Ať je člověk o bohu řekne cokoli, vždycky se najde někdo, kdo s ním nebude souhlasit. I když člověk řekne, že každá láska k Bohu je správná.

Pro mne není nejdůležitější věcí podoba, kterou na sebe Bůh bere. Nejdůležitější je podstata. Mé písně a tance jsou pro něj obrysy vyzývající ho, aby do nich vstoupil a naplnil je. Já nabízím tvar,, On do něho dává rozkoš.

 

Díval jsem se na noční oblohu a spatřil hvězdy tak důvěrně blízko, že mi připadlo, jako by je tam pro mne zavěsila moje babička. ,,Jak jsou bohaté, jak přepychové,‘‘ myslel jsem si. V tom okamžiku jsem viděl Boha při Jeho tvoření. Stejně snadno jsem Ho mohl vidět v kráse duhy, ladnosti jelena poskakujícího údolím, opravdovosti otcova polibku. Ale pro mne nemá nejsladší styk s Bohem žádný tvar. Zavřu oči, dívám se dovnitř a vstoupím do hlubokého měkkého mlčení. Nekonečnost Božího tvoření mne obejme. Jsme jedno.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář