27. díl - Nechci nikoho vidět
HIStory
Probudila jsem se do slunného dne. Rozhodla jsem se, že navštívím Michaela a zjistím situaci. Měla jsem takové tušení, že dnešek nebude zrovna ten nejlepší, ale přece jenom jsem šla ven.
Brala jsem za kliku Mikeova pokoje, když mě zastavila zdravotní sestra se slovy: "Buďte potichu, konečně už usnul."
Nechápavě jsem na ní pohlédla a čekala na vysvětlení, ale ona jen pokrčila rameny a odešla.
Vešla jsem do pokoje a už při prvním kroku jsem se zarazila. Na zemi jsem uviděla poházené kousky papíru. Sehla jsem se a začala je sbírat. Zrovna jsem zvedla papírek, kde bylo napsané slovo OBŽALOVANÝ.
Oh, můj Bože! To snad ne?
Zděšeně jsem se podívala směrem k Michaelově posteli. On mě celou dobu pozoroval z pod peřin.
"Mikeu, já..." chtěla jsem mu všechno říct.
"Já nic od tebe slyšet nechci! Jdi pryč a už se tady raději neukazuj! a víte co? Už nechci nikoho vidět. Nechte mě všichni v klidu žít." Zabořil hlavu do deky a tlumeně začal vzlykat.
Rozeběhla jsem se k němu a chtěla jsem ho obejmout, on mě ale odehnal: "Nech mě, jdi pryč!"
Chvíli jsem váhala, zda poslechnout nebo ne, ale on se na mě tak zle podíval, že jsem raději odešla.
Ach ne, toto teda ten den pěkně začal, zaklela jsem. Za všechno může ten blbej dopis. Kéž bych ho byla neotvírala.
Ale na takovéhle řeči bylo pozdě. Mike je na mě naštvaný a já tu sedím na chodbě úplně sama.
Zvedla jsem se a šla pryč. Prošla jsem kolem sesterny, kde na mě hukla ta otravná sestra: "Tak co? Spí?"
"Ne!! A hádám, že je na tom stejně, né-li hůř jako předtím, tak si za ním běžte, konejšit ho." byla jsem protivná, protože už to jinak nešlo. Byla jsem naštvaná na sebe i na Michaela, že si to nenechá vysvětlit!
Utíkala jsem ven z nemocnice. Běžela jsem, ani jsem nevěděla kam. Ale jedno jsem věděla. Někam hodně daleko od té proklaté budovy.
Doběhla/došla jsem až za město. Byl tady klid. Bylo tady jedno hezké místečko. Opravdu hezké. Takový plácek s jedním stromem uprostřed. Možná jediná věc hezká na tomto dni.
Zakempila jsem tu a přemýšlela, jak se omluvit Michaelovi. Jak se k němu dostat, jak se dostat k jeho zraněné dušičce. Nechci, aby ho bolela. Nechci, aby si myslela, že jsem ho záměrně obešla. Ale co mám dělat?
Jak jsem tak usilovně přemýšlela, nakonec sluníčko ze mě vysálo poslední energii a já usnula.
Zdál se mi krásný sen.
"Michael mi navrhl, že se pojedeme někam podívat. Že si uděláme výlet. všechno bylo v pořádku. Usmívali jsme se na sebe. Řekl mi, že mám na něj počkat za hodinku u hostince U Dubu, že pro mě přijede autem. A tak jsem tedy šla na smluvené místo ve smluvenou hodinu a rozhlížela jsem se, jestli tady někde už nestojí. Když v tom slyším klakson. Od protější strany. Á Michael dorazil, jupí..."¨
V tom okamžiku jsem se probudila. V uších mi zněl ten klakson. Stále troubil. Co když se mi to už nezdá? Bláhově jsem se podívala tam, odkud ten zvuk šel a opravdu tam stálo auto a blikalo na mě světly!
By kometka
Komentáře
Přehled komentářů
je to picovina !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
...
(Alfíí, 10. 3. 2010 14:47)tvrdohlavec jeden, ale já ho chápu :-( ono se to zase urovnáá :-)
.................
(Alca.Fe, 17. 1. 2010 14:31)No, ale Michael to asi těžko bude. Ten je teď nabubřenej pod peřinou... :D
I Love You Michael
(Lenka, 17. 1. 2010 10:49)Hurá další díl,ale hrozně smutný. Všude kde teď čtu povídky o Michaelovi tak jste všichni na tom stejně protože zrovna teď všude trpí a je smutný to je shoda tak už ho netrapte ať zase můžem vidět ten jeho krásný smích.
........:-(
(VasinovaA, 17. 1. 2010 0:24)smutnej díl :-( doufám že si to nechá vysvětlit tak honem další díl
..........
(love.U2, 17. 1. 2010 0:11)ten majkl je tvrdohlavej si to ani nenecha vysvetlit
:-(
(zuuzcaa, 17. 1. 2010 0:04)chudáček malej, takhle se niky neuzdraví :-(..snad jí odpustí..a kdo to je v tom autě :-O
nikdo
(nikdo, 8. 1. 2011 8:55)