Heaven can wait

Chvíli oba mlčeli a stáli jako solné sloupy, ale pak se Michael odhodlal mi říct k tomu alespoň pár slov: „Tak ať Ti to řekne Tvá drahá matka, když ví co je pro Tebe to nejlepší a nemůže pochopit, že i s někým jiným než s ní můžeš být šťastná. Už to tu nemůžu vydržet, mám nervy na pochodu a nechci nikomu ublížit, to bych fakt nechtěl, raději půjdu do své pracovny. Ale ať Ti řekne cokoli, pamatuj, miluji Tě a stále Tě budu milovat, ať se děje, co se děje.“ a sviňským krokem odkráčel pryč. Bylo mi ho líto, opravdu nevypadal nejlíp, okamžitě jsem se vrhla na matku, co to proboha s ním udělala?

„Mami, tos ale nemusela, slyšela jsem kousek vašeho rozhovoru a opravdu nebyl v duchu klidu. O čem jste to hovořili, že je Michael tak naštvaný?“

„Miláčku, ale jenom jsem mu vytmavila, co je pro Tebe nejlepší, a to je, být u svých rodičů ve své rodné zemi. Vím, že to bude pro Tebe těžké, ale Michael opravdu pro Tebe není ten vhodný partner. Má své starosti a problémy, na Tebe ani nebude mít čas…určitě to je tady úplně stejné jako v živém světě! Nikdo mu nedá pokoj. A co, teď Tě bude milovat…no a ty pak si najdeš dole někoho jiného a už za ním nepřijdeš a úplně ho zničíš. Tohle nemá budoucnost, zastav to dřív než bude pozdě!“

„Ty asi tedy nevíš, jak moc to vážné je, od té doby co jsem poznala Michaela, mám pocit, že nic není lepší než život s ním. O žádném jiném muži jsem nesnila a ani snít nebudu. Mé srdce patří Michaelovi! Kdy už to konečně pochopíš a necháš mě žít svůj vlastní život? Já už nejsem ta malá holka, co si hraje s panenkami a o budoucnost se nestará a vůbec, ta která nemá žádné radosti a starosti! Michael vstoupil do mého života a jsem za to ráda. Tak už to konečně pochop!“ při těchto slovech mě začaly téct slzy po tváři, byla jsem velmi rozrušená.

„Holčičko moje, neplač, už se o tom nebudeme bavit ano? To bude dobré a určitě se to vyřeší.“

„Nech mě prosím Tě o samotě, nechci teď nikoho vidět!“ Svezla jsem si na trávu. Opustila mě, někam od kráčela, nezajímalo mě kam a co bude dělat. Dneska jsem neměla už na nic náladu. Položila jsem si hlavu na kolena a pořádně jsem brečela. Vyčerpaná jsem se opřela o židli, která tu stála s dalšími židlemi a stolkem pro zahradní sezení. Zavřela jsem oči a za okamžik jsem usnula. Bylo to tak lepší, alespoň jsem nemusela myslet na tu nepříjemnou konverzaci! Dneska toho bylo na mě moc.

Probudila jsem se až když se stmívalo a začínala být pořádná zima. Nalezla jsem na sobě deku a vedle bundu. Oblékla jsem si jí a odešla dovnitř paláce. Šla jsem do svého pokoje pro teplejší oblečení a pro ručník, rozhodla jsem, že si dám uklidňující koupel. Napustím si horkou vodu. Snad mi to pomůže.

Když jsem vylezla z koupelny a kráčela po schodech nahoru do pokoje, střetla jsem se s Michaelem.

„O Bože Robin, co Ti je? Jsi úplně bledá, kde si byla celý den? Myslel jsem, že si šla do svého pokoje něco dělat…a nebo si povídat s kuchařkou, jak to děláváš.“

„Jsem v pořádku nestarej se prosím jo?“ Michael mě nechal raději být, viděl, že dneska nemám svůj den. Jen mi ještě řekl, že když budu mít hlad tak za půl hodiny bude připravena večeře. Neměla jsem vůbec chuť na jídlo a raději jsem se zavřela do svého pokoje a přemýšlela, v čem je chyba, proč moje maminka nechce abych byla s Michaelem, cožpak nevidí, že jsem s ním šťastná. Přitom jsem se koukala na hvězdnou oblohu. Ááá padá hvězda, rychle Robin něco si přej, poručila jsem si. Ano přála jsem si něco!

V pokoji pro hosty seděla na posteli také Robinina matka. Michael se šel asi v půl 6 projít a narazil na ní, jak sedí u stromu a neví co dělat. Nabídl jí, aby u nás přespala. Michael mě opravdu dobré srdce. Na ten incident s ní nezapomněl, ale zároveň si to nechtěl u ní ještě víc pokazit. Zrovna se dívala na oblohu a zahlédla padající hvězdu… „Jak dlouho jsem se nedívala na oblohu plných hvězd, pořád nějaká práce doma, večer vyčerpaná usínám, už ani nevím jaké to je. Nádherné. Jak je to, když padá hvězda…Ano mám si něco přát a mělo by se to splnit. Moc tomu nevěřím, ale můžu to zkusit“ a tak si také přála něco.

A v pokoji Michaela seděl a přemýšlel Mike. Vůbec se nevyznal v dnešním dni, neví jak by se měl dále chovat, aby nic nepokazil. Robin měl opravdu rád a nechtěl ji opustit. „Mám si s její mamkou ještě promluvit nebo nemám?“ V tom zahlédl v okně padat hvězdu, vyslovil své přání.

Ano všichni zahlédli stejnou hvězdu, ta hvězda u nich bude hrát velkou roli!

By kometka