Heaven Can Wait

„Proč na mě tak řveš?? Rob prosím Tě posaď se a v klidu mi vysvětli o co jde?“ odpověděl s malým chvěním v hlase, ale přesto mi připadal celkem klidný. Jeho slova mě uzemnila. Došlo mi, že bych na něj neměla řvát a tak jsem mu v klidu pověděla celou situaci.

„....no a pak přišel doktor a podal mi tenhle papír a řekl, že by to mohlo být tak týden až 14 dní. A to jsem byla s Tebou.“Vytáhla jsem lékařskou zprávu.

„No Rob, ty nevíš, že TT (těhotenský test) se musí dělat minimálně 2x?“

Z celé situace jsem byla tak vyvedená z míry, že jsem na to vůbec nepomyslela a zprávě jsem zkrátka docela věřila. Nejradši bych se na místě propadla, ale nedalo mi to a zeptala jsem se ho znova: „Co se tedy stalo v tamten den? Nevím jestli si vše pamatuji. Ani nevím, kolik jsem toho vypila?!“

„Rob podívej se na mě“ chytl mě za ruku „vypadám na to, že bych Ti chtěl ublížit či něco zatajit?“

Projela jsem ho rentgenovýma očima od shora dolů. A pak prohlásila s porážkou : „Noo nevypadáš.“ Cítila jsem jak se mi oči zalévají slzami. Bylo to opravdu nepříjemné. Předtím jsem byla jak smyslů zbavená.

„Rob? Jsi v pořádku? Víš co, pro jistotu Tě zavedu zítra k nám na kliniku, souhlasíš?“

Chvilku jsem na něj civěla s nesouhlasem, ale nakonec jsem řekla, že tedy půjdu. Poté jsme se odebrali do postele, protože už bylo hodně hodin.

„Slečno otevřete pusu, musíme Vám na ten test odebrat vzorek slin. Za 5 minut budeme hotovi.“ Moc jsem tomu nevěřila, cože za 5 minut a ze slin?

„Michaeli je to důvěryhodný?“

„Ano, tady na to mají speciální přístroje...jak už Ti říkal Ryan jsme tady trochu víc vybaveni než vy....“

„OK budu Ti věřit.“ Ale moc přesvědčivě jsem to neřekla.

Za pár minut opravdu vylezla sestra a štrádovala si to k nám. Otevřela pusu a chtěla nám nejspíše říci výsledky, ale Mike ji zarazil: „Slečna Robin si to přečte sama.“ To bylo od něho velmi velkorysé :). Výsledek byl samozřejmě negativní! Bylo mi docela špatně, tváře mi hanbou zrudly a nevěděla jsem jak se mám teď zachovat. Přistoupil ke mně a objal mě a řekl, že na to mám zapomenout, že takové výlevy má občas každý! Jen mi řekl, že bych se měla raději držet přísloví Dvakrát měř a jednou řež, v životě se mi to bude hodně hodit. Poděkovala jsem mu, že mě sem vzal a že mi to nevyčítá.

Odebrali jsme se domů a tam jsme si povídali o všem možném. Pak Michael prohlásil, že mě tu nečekal a že má na dnešek pozvaných pár hostů, tak jestli mi nebude vadit, že se mi nebude moc věnovat?

„Samozřejmě ne, s Tebou přežiju všechno! A kdyžtak se půjdu projít do zahrady.“

To jsem ale netušila, že to bude úplně mega pařba, v jednom obrovském sále bylo prostřeno asi pro 100 lidí a v dalším byl nachystán taneční parket a stoly se židlemi a bar.

Když odbilo čtyři hodiny odpoledne, někdo zazvonil. Že by se už začali sjíždět hosti? Ano opravdu. Nepřijeli všichni, ale většina, co byla na seznamu hostů dorazila. Trousili se asi do šesti. Když už se zdálo, že nikdo nepřijde, vzal si Michael mikrofon a pronesl úvodní řeč. Já seděla mezi hosty v první řadě.

„Dobrý den milé dámy a pánové. Vítejte na mém večírku. Jsem rád, že jste tady a vzali jste s sebou i své známé. Rád vás všechny poznávám. Během večera možná ukážu pár čísel, ale ještě to nevím jistě. Poslední dobou se mi nic nechtělo dělat, a tak jsem toho moc na dnešek nenatrénoval. Ale novou pohonnou hmotou do života a práce mi je má nynější přítelkyně...“ sál zašuměl překvapením. „Ano mám přítelkyni! Přivítejte mezi námi slečnu Robin Lascautovou!“

Vstala jsem, na sobě jsem měla krásné tmavěmodré šaty se stříbrném lemováním a ještě s kytičkami stejné barvy. Ty šaty mi na dnešní den vybral Michael!

Když vyslovil mé jméno seděla jsem jako přimražená. Michael mě volal na pódium...Po pár vteřinách jsem vstala, všichni na mě koukali. Neuniklo mi ani to, že celý sál byl potichu a jen zírali s otevřenou pusou!

By Kometka