10. díl - dárek
Heaven Can Wait
Zastavili jsme se před balkónovými dveřmi, zakrytými závěsy, a vytáhl z kapsy šátek. Na jeho pokyn jsem se otočila zády k němu a uvázal mi ho kolem očí. Počínal si opatrně, něžně a když zavazoval na mašličku, zeptal se mě, zda to není moc utáhlé. Byl tak něžný, měl hebké, měkké ruce. Už jsem ani nebyla napjatá, co na mě nachystal. Stačil by mi jen on jeho doteky, polibky.. á to by byla úplná euforie. Říkala jsem si, ještě že neumí číst myšlenky.
„Rob, takhle se jmenuješ, že ano? Pamatuji si to dobře?“ Kývla jsem.. „Ještě než Ti odhalím můj skutečný dárek, chtěl bych Ti dát pocit upřímné důvěry. Aby jsi věděla, že Ti nechci nijak ublížit.“
Nevěděla jsem, co mu na to říci a tak jsem jen mlčky stála.
Cítila jsem, jak se oddálil, ale jeho kroky jsem stále slyšela. Pak cvak. Začala hrát nádherná romantická píseň. Ani jsem ji neznala, ale přesto mě hned zaujala. Přistoupil ke mně a pevně mě chytil kolem pasu. Přitiskla jsem se k němu a začali se kolébat do rytmu hudby.
Měla jsem pocit bezpečí, lásky, ale bylo to úplně jiné než, jak to znám z domova. Ach on mě tak přitahuje. Je jako magnet. Nechtěla jsem si to přiznávat, protože mi rozum říkal, že je to bláznovství, ale srdce řeklo ne! Srdce je jiného názoru.
Skladba skončila a naše objetí také. Slyšela jsem špitání Mika se svým služebníkem. Ale nic určitého jsem nezaslechla. Stále jsem měla na očích šátek a tak jsem netušila, co se připravuje. Náhle mě pohladil vánek na těle. Aha, asi už otevřel balkón. Vzal mě za ruku a vstoupili jsme. Pomalu mi sundával šátek a ještě než ho úplně odkryl z mých očí, lusknul prsty. V tom jsem uviděla obrovskou klec se všemi možnými hračkami, prolézačkami, houpačkami, jídlem a plno dalšího. Vešla by se mi akorát na naši zahradu za domem.
„Miku“ žasla jsem..
„To je proto, aby se tvá Magg měla dobře a nemusela si ji pořád něco kupovat. Vím, že Ti to dělalo starosti. Mamka Ti pořád říká, že ji nechce v domě a kdesi cosi. Alespoň máš o 1 starost méně. Chtěl bych Tě postupně zbavit všech starostí....“
„Néé, Michaeli, to po Tobě nemůžu chtít.“ Omotala jsem se mu kolem krku. „Jak se Ti mám odvděčit?“
Chvíli přemýšlel a pak řekl:“Hmmm, něco by se přeci jen našlo.“
By
Komentáře
Přehled komentářů
U toho: Ale srdce řeklo ne! mi připomnělo tu jeho báseň z Dancingu :) Ty určitě výš jakou :);):D
A nádhernej dáreček :) Jsem zvědavá, jestli si je opravdu nějak "odnese", až se zase vrátí :(
A copak on chce po ní?? :D:d PUSU! PUSU! :D
:-)
(Alfíí, 23. 2. 2010 23:01)Jééé ten je tak pozorný :-) krása!!! těším se až budu číst dál!! :-)
Krása!
(HanisShka (Handa.Pet), 23. 8. 2009 21:14)Tak to je úžasné! Přečetla jsem to jedním dechem! A při tom se mi po pokoji rozlévá píseň Chilhood...nádhera!
Tanec Jako Sen
(Handa.Pet, 10. 4. 2010 19:43)